O knize: 2018 / Dílo je věnováno jedné z oblastí středověkých diplomatických dějin: boji knížectví Severovýchodní Rus (Moskva, Tver, Nižnij Novgorod), rusko-litevský stát, stejně jako Ruská pravoslavná církev za prioritu při znovusjednocení ruských zemí a roli takzvaného „byzantského faktoru“ při formování ruské státnosti. V centru příběhu je Moskevské velkovévodství konce XIV. - poloviny XV. století, tedy období vlády moskevských velkovévodů Vasilije I. (1389–1425) a Vasilije II. (1425–1462). ). V této době se „shromažďování zemí“ kolem Moskvy ustálilo a Tver a Nižnij Novgorod se staly hlavními odpůrci Moskvy. Feudální válka ve druhé čtvrtině 15. století výrazně oslabila centrální vládu, ale nedokázala zastavit sjednocovací procesy. Ruská pravoslavná církev, která podporovala moskevská knížata a jejich politiku sjednocování zemí kolem Moskvy, spoléhala na svou duchovní autoritu a aktivně využívala páky ideologického a politického řádu, včetně mezinárodních vztahů s Konstantinopolským patriarchátem Na základě archivních a publikovaných materiálů , diplomatické styky Konstantinopole, moskevského metropolitního oddělení, jakož i církevního episkopátu Tveru a Nižního Novgorodu.